Ahoj,
Jsem tak rád, že jste klikli na můj úplně první příspěvek na mém webu. To znamená, že se chystáte prozkoumat mou práci z hlubší perspektivy a máte zájem získat více informací o mně a mé cestě módního byznysu. Dovolte mi, abych vám nejprve vysvětlil své záměry s tímto blogem a řekl vám, o čem to celé je.
Jak všichni víme, módní byznys to během posledních let posunul na jinou úroveň a drasticky se změnil. Všichni se soustředí na sociální média, zveřejňují videa na Tik Toks and Reels, vytvářejí vysoce kreativní obsah (podle mého názoru někdy dost krčící) a upoutat pozornost umělců, jako jsem já, je stále zdrcující a vyčerpávající. Vyrostl jsem v době, kdy lidé četli více blogů a knih, Youtube byl o hudbě a vtipných kočičích videích, Facebook se používal jako osobní deník a platforma pro spojení s lidmi z celého světa
zdravím,
velmi mě těší, že jsi klikl/a na můj první blogový příspěvek na mém webu. Znamená to, že kromě produktů na mém eshopu zajímají i příspěvky z hlubších perspektiv jako jsou příběhy a zkušenosti z mého tvoření a podnikání, které se tu chystám sdílet s každým, kdo zavítá na můj web. Ráda bych ti nejprve představila své úmysly a popsala, o čem tento blog bude.
V poslední době si s těžkým srdcem uvědomuji, jak moc drasticky se za poslední roky změnil módní, hudební a internetový průmysl obecně. Zaprvé považuji za naprosto skvělé, že každý může být v tomto smyslu s kýmkoliv a skoro pro nikoho už neexistují hranice možností, jak uspět a profesně růst.
Když jste si před lety chtěli založit firmu, museli jste dopředu počítat s nějakým kapitálem, být ve správnou chvíli na správném místě, ideálně vystudovat obor, ve kterém podnikáte a máte vedle sebe alespoň jednoho člověka, který vás v začátcích podrží a má o něco více kontaktů než vy.To se však změnilo s nástupem Instagramu, Facebookových reklam dostupných pro všechny uživatele a dalšími aplikacemi a nástroji, které nám tak moc zjednodušují život a zároveň na každého podnikatele způsobuje neskutečný tlak.
Vyrůstala jsem v (uvedu období 2008-2014), kdy Facebook sotva začal sloužit jako osobní deník, na Youtube nahrávala převážně hudba z velkých nahrávacích společností a vtipná videa koťátek, Instagram patřil uměleckým fotografům, grafici a designéři se kupili na Deviantartu a samozvané celebrity jste mohli sledovat na síti MySpace. Twitter byl v České republice tehdy hlavně pro politiku, novináře, publicisty a posly krátkých zpráv či vtipů. Když se nad tím zamyslím zpětně, je úžasné, že každá komunita měla svoji platformu a místo, kde vyniknout.
Dnes jsou všechny platformy mezi sebou propojené a nabytá svoboda si začíná vybírat svoji daň. Můžete si založit módní značku bez toho, aniž byste vůbec uměli jít, můžete si založit podnikání, aniž byste měli v ruce fyzický produkt a můžete stát celosvětově slavným i bez toho, aniž byste měli talent a konkrétní disciplínu. Každý se může dnes stát na Tik toku hercem, zpěvákem, umělcem, komikem, podnikatelem, učitelem, v podstatě kýmkoliv. A je to skvělé, protože dnes mohou teenageři vyrůstat bez obav z toho, čím se budou po zbytku života žít. Můžete zkoušet všechno na jednom jediném účtu a mohou dělat sami bez toho, aniž by se někde museli zaměstnávat a dlouhé roky získávat profesní zkušenosti.
Vidím to na sobě.
Původně jsem se chtěla stát novinářkou nebo redaktorkou v módním časopise, a tak jsem kvůli tomu čtyři roky studovala módní návrhářství a po střední škole jsem se chystala nastoupit na Karlovu univerzitu na fakultě žurnalistiky. Myslela jsem si, že cesta k úspěchu je dlážděná dlouholetým studiem a získáváním zkušeností u zaměstnavatele, než si vybuduji nějaké renomé a atraktivní životopis, který mi zajistí postup v kariéře. Po střední škole jsem se podle plánu přihlásila na katedru žurnalistiky a když mě odmítli pustit do druhého kola přijímacího řízení, odjela jsem na dva roky do Německa zkoušet štěstí tam. V Norimberku jsem dostala cennou životní lekci a zkušenost u velikého zaměstnavatele, kde jsem se naučila pracovat s latexem a zamilovala si ho. V říjnu 2019 se plány obrátily vzhůru nohama a nezbylo mi nic jiného, než se vrátit zpátky do Čech a zkusit si prakticky z ničeho vybudovat vlastní značku latexového oblečení. Prvních pár měsíců jsem dlouho jen přemýšlela, s čím začít. Jak tu značku pojmenuji? Jaké budu navrhovat oblečení, kdo je má cílová skupina a kdo jsou mí konkurenti? O těchto myšlenkových pochodech a začátcích se rozepíšu v jednom z dalších článků.
Teď bych se chtěla pobavit o tom, proč píšu tenhle blog a jaké mám s ním úmysly.
Svoji značku jsem založila jen dva dny poté, co na celém světě vyhlásili pandemii Covid-19. Všechny vlády v Evropě i ve světě přijaly bezpečnostní opatření a uzavřely hranice, vzdušný prostor a výrazně mezilidský kontakt. Lidé přestali chodit do práce, do škol, divadel, kin, fitness center, barů a obchodů. Celý svět v ulicích zcela utichl a všechna města zela prázdnotou. Venku byl silně cítit pocit nevyhnutelné apokalypsy. Pamatuji si, že i přes zákaz vycházení jsem v panické atace vyběhla ven a šla se projít do centra liduprázdného města. Praha, obvykle zamořená denně tisícovkami turistů, byla najednou celá jen pro mě. Doslova a do písmene jsem během dvouhodinového výletu potkala jen jednoho člověka, který patrně trpěl stejnými pocity strachu a neznáma jako já a nechtěl tomu uvěřit, že život za zdmi domova skutečně přestal existovat.
Navzdory tomu ale rozkvetl virtuální svět a lidé v záplavě nudy začali vymýšlet, čím se zabavit. Nebudu lhát, dělala jsem to samé. Celé dopoledne jsem s rodinou vařila spoustu mých oblíbených jídel, jako kdyby je měla jíst naposledy. Zbytek dne jsem kolekci až do noci vyvíjela latexových roušek a bylo mi jedno, jestli to bude nebo nebude mít úspěch. Chtěla jsem jen dělat to, co mě baví, než zemřu na tu příšernou zákeřnou nemoc (která mě mimochodem po celou dobu ani jednou nenavštívila).
Vyrobit kolekci je podle mě celkem jednoduché. Musíte mít jeden základní střih, dost materiálu a pokud vám chybí inspirace a kreativita, vždy přispěchá na pomoc geniálnímu nástroji Pinterest. Když je po týdnu hotová nová kolekce, stačí poprosit kamaráda s foťákem, stoupnout si na nějaké hezké náměstí a nafotit ji.
A teď přichází konečně ten důvod, proč píšu tenhle blog.
Deset marketing. Ten je podle mě na celém podnikání to nejtěžší a nejnudnější. Hlavně bych chtěla zmínit, že v době pandemie jsem nestihla zachytit ten moment,kdy Facebook odkoupil další aplikaci a platformy, propojil je mezi sebou a upravil algoritmy. Nestihla jsem si ani všimnout chvíle, kdy lidé přestali číst.
V poslední době si všímám čím dál tím více světových celebrit (zmíním třeba Mikea Shinodu z Linkin Park nebo zpěvačku Halsey), jak si stěžují, že umělci a podnikatelé se dnes kromě soustředění na svůj projekt musí soustředit hlavně na sociální síť a propagaci. A zejména nejvíce natáčet videa, jinak vůbec nebudete vidět a zaniknete v obřím oceánu desítek milionů drobných podnikatelů, modelek a modelů. Řekla jsem si "OK, nezbývá mi nic jiného, než jít s dobou, i když opravdu nesnáším stát před kamerou, nesnáším upravovat videa a ze všeho nejvíc nenávidím dlouhé chvíle hledat k těm videím tu správnou hudbu".
Ale pak jsem si řekla, že přece můžu dělat to, co mě vždycky bavilo nejvíc a omezovat toho dělat, co mě nebaví a co po mně vyžaduje okolí a pitomý algoritmus.
Vždy mě bavilo psát a byla jsem v tom dobrá. Baví mě psát o sobě, svých myšlenkách a pocitech a nesnažit se přitom působit dokonale a profesionálně. Z videí a příspěvků na sociálních sítích nemáte šanci zjistit, kým je udělatpravdy ten člověk, kteréhotopravdy. Mnohdy ani nevíte, jak ta osoba ve skutečnosti vypadá pod nánosem makeupu, filtrů a plastických operací. Bohužel jsem na tvrdou realitu narazila iu některých svých modelek. V reálném životě prostě nevypadaly tak jako na svých profilech a ohromuje mě, jak moc svou fotografii upravují, i když nemusí.
Vždy jsem chtěla být autentická ve všem, co dělám. Vždy budu usilovat o to, abych zůstala věrná sama sobě a vždy budu radši cílit na základnu svých skutečných fanoušků a sledujících, kteří nechtějí vidět jen produkt a chytit se stébel konzumní společnosti, ale chtějí exkluzivitu a chtějí autentičnost.
Ráda bych na konec článku zmínila, o čem tu budu psát.
Budu zde vyprávět pozadí toho, co dělám. Mám toho totiž opravdu hodně co říct. Chci vám vyprávět, jak a proč vznikají mé designy, co vím o latexu